Participace
Společná klauzurní výstava je vždy do jisté míry cvičením v procesu. Procesuální záležitost a zkouška zároveň. Vedle sebe se ocitají práce jak na základě okolností, tak společného zájmu a záměru. Název participace neoznačuje téma v tradičním slova smyslu, ale funguje jako poznámka na okraji. Kdo se účastní? Kdo je adresátem? A co přesně znamená přítomnost?
Jednotlivé práce vznikaly paralelně, z rozdílných východisek a s různou mírou kontinuity. Každá z nich si ale zachovává vlastní logiku a tempo. Společný kontext tedy nevzniká prostřednictvím významu, ale spíše prostým spolubytím v jednom prostoru.
Díla pracují primárně s médiem fotografie, ale i ta se tu objevuje v různých polohách – jako záznam, fragment, konstatovaní nebo jako nástroj pochybnosti. Nejde o programový výběr, ale o přirozený průnik individuálních přístupů.
Výstava v Galerii Provoz tedy není kurátorských projektem v tradičním pojetí. Nevytváří narativ, ani nenabízí jednotný interpretační rámec. Spíše zaznamenává stav, ve kterém se jednotlivé práce na určitý čas ocitly vedle sebe. Vedle sebe ne nutně pro to, aby si rozuměly, ale na to, aby spolu sdílely prostor a čas.
Samotná existence jako naše nejbližší participace. Občas nejde o produkci „objektů“, ale situací. Stejně jako píše Nicolas Bourriaud: „Art is a state of encounter.“
