Lloydfears: Hrozně moc rád bych pracoval v Česku na stavbě

26. červen 2025

Lloydfears hudbu miluje, ale nechce zavrhnout reálný svět. Tvorba je pro něj osobní a vážná, ale zároveň potřebuje vtipkovat. Na otázky odpovídal bezprostředně po festivalu Břeh, bylo ráno ve vnitrozemí mého obývacího pokoje. Vypadal unaveněji než já. Noc nás oba malinko pokrčila. Rapper mluvil pomalu, abych mu rozuměl, a u toho zadumaně koukal z okna do ulice. Na jejím konci je červený kostel.

Jak se ti tu hrálo?

Miluju Česko, rád tady hraju. Lidi tady chápou, co se snažím dělat, máte dobrý smysl pro humor… Dost temný, myslím, že v Česku je hodně věcí podobných (jako v Anglii).

_______________

Tady utíkáme od tématu a bavíme se o pasování Michaela Palina na Sira. V rozhovoru řekl, že nejzábavnější národ jsou Češi a Lloydfears opět kouká z okna.

V Ostravě už jsi hrál, ale moc jsi toho neviděl – nádraží, auto nábřeží a zpět. Teď už znáš alespoň malou část města. Líbí se tu?

Ostrava je krásná. Není to chocolate-box. Taková je třeba Praha. Tady je to více autentické.

Říkal jsi, že lidi chápou, co se jim na podiu snažíš předat. Co to přesně je?

Myslím, že je v tom hodně politiky a dalších věcí, ale nikdy jsem se nesnažil, aby v tom bylo cokoli explicitně. Většinou je to opravdu hodně osobní. Poslední dobou potkávám spoustu lidí, kteří jsou o dost jiní než já, ale stejně tvrdí, že rozumí tomu, co chci říct. Často si myslíme, že náš názor je pouze náš, ale pokud například hodně čtete nebo nasloucháte, uvědomíte si, že hromada věcí je univerzálních. Jde sice říct, že všechno o čem píšu, je moje zkušenost, ale snažím se v tom najít tu obecnou platnost. Zrovna teď toho mají lidé společného dost. Třeba neporozumění. Mají pocit, že se nikdy nebudeme schopni chápat, ale podle mě toho sdílíme mraky. Já pak hledám cesty, jak je oslovit a oni jsou pak trochu překvapení, protože se mi to daří. Pořád je to sice moje věc, ale tím se to stává i jejich (tvojí) věcí. Jde prostě o emoce ohledně společnosti a politických postojů. Ale nikdy bych neřekl nic napřímo, nikdy bych nezmínil konkrétní stranu nebo politika. Snažím se být univerzální.

A jakou máš vlastně motivaci, co tě pohání?

Pokud to nedělám, cítím se opravu frustrovaný, otrávený a prázdný. Do jisté míry je to i terapie. Prostě to musím dělat, abych  neměl  pocit, že mně něco chybí. Miluju psaní textů. Hudbou se sice neživím, ale je pravda, že poslední dobou mi vydělává víc a víc. Byl bych rád, kdyby to byla polovina příjmu, protože pořád pracuju rád i normálně. Nechtěl bych dopadnout jako ti komici, kteří dělají vtipy jenom o hotelových pokojích a letištích, protože už prakticky neznají nic jiného. Pořád mám rád život v opravdovém světě. Ale platit účty z peněž za koncerty  je dobrý pocit. Jsem v bublině, kde je každý muzikant, nebo DJ, ale myslím, že ne všichni na to mají. Jako umělec má člověk obrovskou zodpovědnost. Hlavně tu morální.

Když jsem tě včera viděl vystupovat, vzpomněl jsem si na knihu Dr. Jekyll a pan Hyde od Stevensona. Myslím, že máš takovou energii. Je to jenom náhoda?

Asi mám dvě strany. Hudba je pro mě fakt hrozně vážná. Chci dělat věci, na které se publikum musí soustředit, ale v okamžiku, kdy song skončí, jsem prostě normální chlápek. Vím, že jsou některé moje skladby divné. Vnímám je tak, a věřím, že se tak na ně dívá i publikum. A o to jde. Skrze hudbu můžu říkat věci, které bych normálně neřekl. Je to něco jako fantazie. Moje koncertní verze je super, sebevědomá, nic ji neobtěžuje, je schopná reagovat na každou situaci, blbne, vtipkuje, ale moje opravdové já je prostě normální člověk. Bojuju, často nevím co říct.

Bylo zajímavé sledovat, jak se absolutně vůbec nevyhýbáš očnímu kontaktu…

Snažím se mít takový moment s každým, chci, aby to bylo osobní, abych byl součásti davu. Ale občas si i vyberu jednoho člověka, do kterého pak celou dobu trochu ryju. Vyhýbám se spektáklu. Je to konverzace… I přes to, že já jsem ten s mikrofonem a je dost jednostranná.

Žiješ v Berlíně a včera jsi mi řekl, že nevíš proč. Jaké to tam je, když to srovnáš s jinými evropskými městy? 

Pokud bych před tím cestoval  více, asi bych žil jinde. Je dost míst, kde bych si život dokázal představit. Tehdy to bylo… Naštval mě BREXIT, takže jsem se rozhodl odstěhovat, než to začne být oficiální a Berlín měl prostě tu pověst. Kde ve světě se dělá dobrá elektronická hudba… Joooo, slyšel jsem, že ten Berlín je docela dobrej (smích). Ale teď můžu říct, že je skvělá Praha, Brusel je neskutečný. Možná bych žil i v Paříži, Marseille nebo někde Itálii. V Evropě je hromada skvělých míst, ale jazyková bariéra je moc velká. Chvíli se to dá vydržet, ale potom už se člověk musí naučit místní jazyk. Hrozně moc rád bych pracoval v Česku na stavbě.

Vážně?

Vážně, místní architektura je super a myslím, že život je tady fajn. Nejsi jediný člověk, kterého v Česku znám, s fakt hezkým bytem. Nikdy jsem tady nebyl v hnusném bytě. A přitom nejste bohatí. Děláte to, co dělám já, takže si myslím, že bych tu práci na stavbě vzal.

Hovor utichl a Lloydfears se začal sbírat na cestu. V předsíni mi ještě zkontroloval věšák a pochválil saka a kabáty. Po cestě na tramvaj vypráví, že vždycky snil o tom, jak bude jezdit každý týden štace, ale teď už by si rád odpočinul. Pak sedl do náhradní autobusové dopravy a odjel na vlak a do Berlína.

_______________

txt: Lloydfears, Adam Tomáš