Lloydfears: Hrozně moc rád bych pracoval v Česku na stavbě
26. červen 2025Lloydfears hudbu miluje, ale nechce zavrhnout reálný svět. Tvorba je pro něj osobní a vážná, zároveň ale potřebuje vtipkovat. Na otázky odpovídal bezprostředně po festivalu Břeh – bylo ráno ve vnitrozemí mého obývacího pokoje. Vypadal unaveněji než já. Noc nás oba trochu pokrčila. Rapper mluvil pomalu, abych mu rozuměl, a zadumaně přitom koukal z okna do ulice. Na jejím konci stojí červený kostel.
Jak se ti tu hrálo?
Miluju Česko, rád tady hraju. Lidi tu chápou, co se snažím dělat. Máte dobrý smysl pro humor… dost temný. Myslím, že v Česku je spousta věcí podobných jako v Anglii.
Tady utíkáme od tématu a bavíme se o pasování Michaela Palina na Sira. V rozhovoru řekl, že nejzábavnější národ jsou Češi — a Lloydfears opět kouká z okna.
V Ostravě už jsi hrál, ale moc jsi toho neviděl – nádraží, auto, nábřeží a zpět. Teď už znáš alespoň malou část města. Líbí se ti tu?
Ostrava je krásná. Není to chocolate-box, jako třeba Praha. Tady je to autentičtější.
Říkal jsi, že lidi chápou, co se jim na pódiu snažíš předat. Co to přesně je?
Myslím, že je v tom hodně politiky a dalších věcí, ale nikdy jsem se nesnažil, aby v tom bylo něco explicitního. Většinou je to opravdu hodně osobní. Poslední dobou potkávám spoustu lidí, kteří jsou dost jiní než já, ale stejně říkají, že rozumí tomu, co chci říct. Často si myslíme, že náš názor je jen náš, ale pokud hodně čtete nebo nasloucháte, uvědomíte si, že spousta věcí je univerzálních. Dá se říct, že všechno, o čem píšu, je moje zkušenost — ale snažím se v tom najít obecnou platnost. Právě teď toho lidé sdílejí hodně. Třeba pocit neporozumění. Mají dojem, že se nikdy nebudeme schopni chápat, ale podle mě toho sdílíme mraky. Já pak hledám cesty, jak je oslovit – a oni jsou pak trochu překvapení, že se mi to daří. Pořád je to moje věc, ale tím se to stává i jejich (nebo tvojí) věcí. Jde prostě o emoce ohledně společnosti a politických postojů. Ale nikdy bych neřekl nic napřímo, nezmínil konkrétní stranu nebo politika. Snažím se být univerzální.
Co je tvá motivace?
Pokud to nedělám, cítím se opravdu frustrovaný, otrávený a prázdný. Do jisté míry je to terapie. Prostě to musím dělat, abych neměl pocit, že mi něco chybí. Miluju psaní textů. Hudbou se sice neživím, ale je pravda, že mi poslední dobou vydělává víc a víc. Byl bych rád, kdyby tvořila polovinu příjmů, protože pořád rád i normálně pracuju. Nechtěl bych dopadnout jako ti komici, kteří dělají vtipy jen o hotelových pokojích a letištích, protože už prakticky neznají nic jiného. Pořád mám rád život v opravdovém světě. Ale platit účty penězi z koncertů je dobrý pocit. Jsem v bublině, kde je každý muzikant nebo DJ, ale myslím, že ne všichni na to mají. Jako umělec má člověk obrovskou zodpovědnost – hlavně tu morální.
Když jsem tě včera viděl vystupovat, vzpomněl jsem si na knihu Dr. Jekyll a pan Hyde od Stevensona. Myslím, že máš takovou energii. Je to jen náhoda?
Asi mám dvě strany. Hudba je pro mě fakt hodně vážná. Chci dělat věci, na které se publikum musí soustředit. Ale jakmile song skončí, jsem prostě normální chlápek. Vím, že některé moje skladby jsou divné. Vnímám je tak – a věřím, že tak je vnímají i diváci. A o to jde. Skrze hudbu můžu říkat věci, které bych normálně neřekl. Je to něco jako fantazie. Moje koncertní verze je super, sebevědomá, nic ji neobtěžuje, je schopná reagovat na každou situaci, blbne, vtipkuje… Ale moje opravdové já je prostě normální člověk. Bojuju. Často nevím, co říct.
Bylo zajímavé sledovat, jak se absolutně vůbec nevyhýbáš očnímu kontaktu…
Snažím se mít takový moment s každým. Chci, aby to bylo osobní, abych byl součástí davu. Ale občas si vyberu jednoho člověka, do kterého pak celou dobu trochu ryju. Vyhýbám se spektáklu. Je to konverzace… Ačkoli já jsem ten s mikrofonem a je dost jednostranná.
Žiješ v Berlíně a včera jsi mi řekl, že nevíš proč…
Kdybych předtím víc cestoval, asi bych žil jinde. Je spousta míst, kde bych si život dokázal představit. Tehdy mě naštval BREXIT, takže jsem se rozhodl odstěhovat dřív, než to začne být oficiální. A Berlín měl prostě tu pověst. Kde se ve světě dělá dobrá elektronická hudba? Jo, slyšel jsem, že ten Berlín je docela dobrej (smích). Ale teď můžu říct, že Praha je skvělá, Brusel je neskutečný. Možná bych žil i v Paříži, Marseille nebo někde v Itálii. V Evropě je spousta skvělých míst, ale jazyková bariéra je velká. Chvíli se to dá vydržet, ale pak už se člověk musí naučit místní jazyk. Hrozně rád bych pracoval v Česku na stavbě.
Vážně?
Vážně. Místní architektura je skvělá a myslím, že život je tady fajn. Nejsi jediný člověk, kterého v Česku znám s fakt hezkým bytem. Nikdy jsem tady nebyl v hnusném bytě. A přitom nejste bohatí. Děláte to, co dělám já. Takže si myslím, že bych tu práci na stavbě vzal.
Hovor utichl a Lloydfears se začal sbírat na cestu. V předsíni mi ještě zkontroloval věšák a pochválil saka a kabáty. Po cestě na tramvaj vypráví, že vždycky snil o tom, jak bude jezdit každý týden štace, ale teď už by si rád odpočinul. Pak sedl do náhradní autobusové dopravy a odjel na vlak a do Berlína.
_______________
txt: Lloydfears, Adam Tomáš
foto: Johanka Vohnoutová (titulka), Adam Tomáš